včerejšek jsem v práci přežila s coldrexem až do konce pracovní doby, ale dnes jsem konečně vypadla ve 12:40! jakmile jsem měla všechno hotové - jak jinak, že - poslala jsem mail, že odcházím kvůli nemoci domů a šla. ve 12:40. neuvěřitelný, ale jsem na sebe fakt pyšná. teď ještě  abych se dokopala k tomu cvičení hned jak mi opadnou horečky a bolesti svalů. jinak jsem vyhodila pětikilo za aplikaci a ještě mi zůstane to moje povolený tělíčko. ble, ble...

mimo jiné se dnes zastavil pan A se zprávami od vedení z Prahy. první zpráva velmi pozitivní, dostanu přidáno, protože mi končí zkušebka. takže už nebudu po výplatě brečet, ale budu pouze naštvaná. bez předchozího upozornění byl ukončen vedoucí z jiné pobočky, protože ředitel nebyl spokojený. ok, je mi to jedno až na dodatek, že na mé pobočce byl během měsíce čtyřikrát mystery shopping a všechny dopadly hrozně. tudíž ředitel je nespokojený. takže se pode mnou začíná kývat židlička? buď je to těmi prášky, kterýma se dopuju nebo je mi to jedno. za almužnu můžu dělat i jinde. ale i tak se moje ambiciózní já rozhodlo, že dnes s panem M vytvoříme tabulku, kterou ti bídáci budou vyplňovat a plnit ukazatele. doprčič, to by bylo, aby to nebylo, že! a poslední třešničkou na dortu byl fakt, že se začne hlídat docházka vedoucích. mám pocit, že jsem magnet na tyto změny k horšímu záhy po mém nástupu. opravdu! jak je to možný? dva a půl měsíce jsem makala jako fretka, chodila domů po deseti až dvanácti hodinách s tím, že zaplacených mám osm. říkala jsem si, že je to investice, která se mi vrátí jakmile líp pochopím procesy a celkově začnu být rychlejší. naivně jsem si myslela jak si začnu odcházet konečně někdy kolem třetí a ono prd. budu tam hnít každý den do pěti minimálně.... tady už zbývá jenom krácení personálu a můžu se opět přihlásit k odběru newsletteru od prace.cz

 

... jsem nemocná, opět! 

pan M je od včerejška na home office a bylo víc než jasné, že časem ten jeho bacil najde cestu i ke mě. stalo se tak dnes ráno, když jsem se vzbudila a měla pocit, že mojí další destinací bude hřbitov. takže jsem si uvařila jeden coldrex na cestu do práce a v průběhu dne si šlehla ještě další tři. fajn je, že jsem jako svědomitý blbec dodělala úplně vše. špatnou zprávou je, že jdu okamžitě spát a pořád jsem se nezačala učit na zkoušky ČBA, které mám příští týden ve čtvrtek.

kill me, please.

 

cvičíš vůbec s tou aplikací? zeptal se mě pan M dneska, když jsem zase fňukala nad tím jak mám slabé ruce. samozřejmě, že ne! jsem přece pořád na hromadě.. ale když se nad tím zamyslím, je vůbec nějaká šance, že budu někdy opravdu fit a nebudu mít jinou výmluvu? co když je ta cesta v tom, že ve chvíli kdy alespoň trochu můžu si zacvičím a maximálně celý trénink neodcvičím... věřím, že moje tělo je dost silné na to, aby si samo řeklo, kdy už to s tou ambiciózností přeháním a kdy jsem jenom líná. tak uvidíme. začnu zítra. jak jinak, že.

jestli na sobě něco nesnáším jsou to vlasy, prsa a nehty. tolik mindráků jsem si s nimi užila. prsa si ženská může nechat upravit, nehty nosit umělé, ale čím zakrýt řídké jemné vlasy s vlkem? ano, asi bych si mohla nechat přidělat pramínky vlasů, ale obávám se, že ani tak bych nebyla o moc spokojenější než jsem teď, protože o takové vlasy je potřeba se pak speciálně starat a nesmí se motat jen tak do messy drdolů, když ráno nestíháte. což je přesně, ale úplně přesně můj případ. takže od tohoto jsem upustila už dávno, ale pohrávám si s jinou myšlenkou... vždycky se mi strašně líbily holky s afrem. teda vlastně i chlapi, ale o tom zase jindy. a nedávno jsem narazila na článek o trvalé. nejdřív mě to nezaujalo, protože trvalá se nosila dřív a nikdo nechce vypadat jak za komančů, ale tohle je pecka! mohlo by to vyřešit celé moje problémy s vlasy, které neustále elektrizují, jsou zplihlé, bez objemu a nedají se absolutně učesat. měla bych prostě afro, které si můžu dle libosti nechat rozpuštěné nebo stočit do drdolu, ale už nebude vypadat, že mám na hlavě dva a půl chlupu. yes, tohle potřebuju. zítra zkusím obvolat salony abych zjistila kde mají dostatek zkušeností abych nedopadla po trvalé hůř než jsem na tom teď.
 

E je zamilovaná. na veletrhu středních škol se seznámila s kamarádem svojí spolužačky a aktuálně žije online životem na chatu s V. píšou si téměř nepřetržitě, on ji čekává před školou, volají si a dívají se online společně na filmy.... 

pan M vyvádí, protože naší E je čtvrnáct a V sedmnáct, což nám E jaksi "zapomněla" oznámit a pan M na to přišel sám. objektivně toto nedělá starost jen panu M, ale i mě. jestli mám s něčím zkušenosti tak jsou to kluci a chlapi. E je strašně důvěřivá holka a bohužel absolutně nedokáže poznat, když ji někdo začne tahat za nos nebo hůř ji manipulovat do něčeho co nechce. zatímco já mám na tyhle typy šestej smysl a něco mi říká, že to nebude čistá láska co přitáhlo sedmnáctiletýho kluka k holce, která je pořád blíž dítěti než dospělé holce. tolik bych jí přála, aby to byl opravdu hodný kluk... ale jestli udělá nějaký podraz ať si mě nepřeje! se mnou si zahrávat nechce. před E má sice náskok, ale já už výdrby všeho druhu zažila a s mojí dcerou nikdo vydrbávat nebude. alespoň ne s mým vědomím. 
 

 

nemoc se mě stále nepouští.. přemýšlím, že si vážně skočím k doktorce pro nějaká antibiotika. 50% těla mi už netvoří voda, ale hleny.... fuj. přes den se mi pokaždé zdá, že už jsem v pohodě. dýchám volně, nekašlu a pak si večer lehnu do postele zalehne mi ucho, smrkám téměř bez přestání a nemůžu se nadechnout. jakoby se mi všechno nalilo na jednu stranu. fakt parádička. obzvláště, když vezmu v potaz, že neschopenku jsem ukončovala ani ne před týdnem s tím, že už jsem samozřejmě v pořádku. 

uff, uff... 

a to jsem měla v plánu využít zimu na maximum. jezdit na hory, naučit E konečně pořádně jezdit na snowboardu a celkově začít žít trochu i mimo domov, nákupák a auto. tak snad co nejdřív budu ok ať někam vyrazíme alespoň o jarních prázdninách. 

v práci pomalu, ale jistě trávím víc času než doma a tak si říkám, že by bylo fajn dát těm písmenkům, o kterých se tady budu bavit i pár vlastností a nějaký hrubý vnější popis. celkově je nás na pobočce osm...

pan A je současný vedoucí, který jde od února na vyšší pozici a pobočku mi aktuálně předává. má osobitý humor, se kterým umí solidně přestřelit, ale nikdo mu nikdy nic neřekne. má respekt hlavně proto jak moc se v celém chodu firmy vyzná a taky proto, že může kohokoli na pobočce dost obstojně zastoupit. včetně technika... miluje excel a pořád vymýšlí další a další tabulky, které mají chodu pobočky pomáhat, ale už jich začíná být tolik, že mám problém se v nich orientovat. v prosinci se mu narodily dvojčata.

pan D alias "svářeč" je náš technik. tu přezdívku nesnáší a já mu tak říkám zásadně ve chvílích kdy ho chci popíchnout, aby se naštval... v pondělí mívá nesmyslně špatnou náladu, podezřele často se ujišťuje jestli ho mám ráda a celkově na mě působí, že to na mě občas zkouší... vždy mu se smíchem říkám, že bych mohla být jeho africká matka. 

pan P je vedoucí směny. kluk,  který mě dokáže vždycky překvapit co v sobě má. je mu pětadvacet, ale v hlavě má věci fakt srovnané. z rodinných důvodů nedodělal střední a přesto je jeden z nejlepších prodejců v celé firmě. školí nováčky a ve finále bude školit i mě, protože pokladně jsem se zatím nevěnovala téměř vůbec. pokud bych z jakéhokoliv důvodu na pozici vedoucí skončila rozhodně bych doporučila právě pana P.

slečna M je holka, ke které jsem se asi zatím dostala nejmíň. je svá, tvrdohlavá a nemá moc zájem komunikovat. chodí si sem odpracovat svoje hodiny a nemá zájem investovat nic moc navíc.

K je jeden z nováčků, které už jsem s panem M nabírala já. ačkoliv papírově se jedná o ženskou obléká se a celkově vypadá jako chlap. zákazníci jí běžně říkají "kolega" a přesvědčují nás, že má na špatnou jmenovku. je to celkem legrace hlavně proto, že K má tohle všechno na háku a je vidět, že je sama se sebou víc než srovnaná. ve skutečnosti všechny zajímá jak to vlastně všechno má... je jen lesba nebo má do budoucna v plánu být opravdu chlap? no, to se dozvíme třeba časem.

pan K je vedoucí druhé směny. ačkoliv je u firmy téměř nejdýl je neustále zmatený, neorganizovaný a má docela velký problém vést si svoji směnu. už jsme spolu měli rozhovor, kde mi docela upřímně řekl, že má nějaké problémy v soukromém životě a chtěl by dostat šanci, aby mi ukázal co v něm je bez toho abych přebrala názor pana A nebo kohokoliv z týmu. šanci mu samozřejmě dávám a chci, aby se mu v práci dařilo a on se cítil dobře, ale zrovna s ním budu muset hodně popracovat, aby jeho směna začala fungovat alespoň z poloviny tak jako ta pana P. kromě pracovní stránky nejde u pana K nezmínit, že je křesťan.. nebo minimálně to o sobě tvrdí a má tedy potřebu se vyjadřovat k náboru nováčků, kteří nezapadají do jeho škatule "normálnosti".... 

pan T je takové naše kuřátko. nastoupil k nám jako k prvnímu zaměstnavateli a má čerstvých osmnáct. snaží se a je na něm vidět ta chuť všechno umět, ale taky jak je brutálně nervózní z lidí. na pohovoru byl chudák tak vyřízený, že koktal a moc šancí jsme mu nedávali, ale nakonec si myslím, že zapadl skvěle. pan T je gay.

pan J je náš úplně poslední nováček. vypadá jako drsňák z ulice, ale podle toho jak se projevuje je to spíš stydlín. má manželku, psy a bojí se létání. prozatím se moc neprojevuje. 

paní G je těhulka, se kterou si jako jedinou tykám, protože mě školila a začaly jsme si tykat. aktuálně už je na neschopence a připravuje se na příchod holčičky. 

poprvé mám v týmu mnohem víc chlapů než ženských a musím říct, že je to super. ta dynamika je úplně jiná. střílím si z nich a sem tam i oni ze mě, nikdo se neuráží a je tady prostě pohoda. když něco nefunguje řekne se to nahlas a jede se dál.... jestli jsem za něco vděčná je to právě tým ♥

 

 

.. a protože ne každý den je úplně o čem psát rozhodla jsem se pro rubriku "náhodné fakty" kam si budu zapisovat všemožné reálie o mé osobě tak jak mi přijdou na mysl...

♥  dům uklízím vždy z jednoho konce na druhý a neexistuje možnost, že bych nějakou místnost přeskočila nebo začala od té co potřebuje uklidit nejvíc

♥  miluju svíčky

♥  kdybych měla neomezený budget zachraňovala bych toulavé kočky a psy

♥  když se mi něco líbí chci si tu věc koupit ve všech dostupných variantách a barvách

♥  všechny poznámky a upomínky si píšu ručně na papír

 

nový rok, nové já.... 

zatím v každé práci jsem totálně pohořela na svém perfekcionismu, který mi absolutně neumožňuje vedle práce i žít nebo nedej bůh chodit do práce abych mohla žít mimo práci. já jsem totiž vůl, který žije jen proto, aby mohl pracovat. ideálně zadarmo a nad rámec své pracovní doby...

do každé nové práce jsem nastupovala s tím jak si pohlídám pracovní dobu a pokaždé to skončilo stejně. nejdřív jsem nestíhala občas, pak obden... nakonec se konec mojí pracovní doby odvíjel od toho kolik mi toho ještě zbývá a domů jsem si odnášela další a další papíry s tím, že je zpracuju klidně po práci. 

když jsem nastupovala v listopadu do nové práce samozřejmě jsem do toho šla s vizí "pohlídám si hodiny a budu dělat jen v práci" a samozřejmě hned při první příležitosti jsem začala bouchat dvanáctky od pondělí do pátku s tím, že zaplacených mám osm hodin. a omlouvala jsem to argumentem "já jsem pomalá a všechno mi hrozně trvá" nebo "nemůžu odejít, když není hotovo"....

nicméně máme tady nový rok a já se rozhodla to svoje předsevzetí "budu pracovat kolik mám zaplaceno" opravdu realizovat. a musím říct, že je mimořádně osvobozující chodit si do práce tak jak já chci, odcházet jak chci a hlídat si pouze to abych tam netrávila víc času než kolik mi firma platí. zjistila jsem totiž, že když nestihnu nějakou jednu dvě věci dodělat nestane se absolutně nic a je to jen o nastavení mého myšlení. kdo by čekal, že to může být tak jednoduché, že? 

 

přes všechny překážky se mi konečně podařilo předplatit si aplikaci na cvičení. dost předvídatelně jsem se rozhodla, že právě nyní je ten čas změnit můj gaučový život a v létě oslňovat všechny pevným kulatým zadkem. a i když vím, že stažená aplikace v mobilu mi ten zadek nezařídí cítím se už teď minimálně o dvě strie chudší.... kouzlo autosugesce. navíc co čert nechtěl stále chrblu jako tuberák tudíž mám báječnou výmluvu proč právě dnes nemůžu cvičit...

 ..občas si říkám jaké by to asi bylo být zase nezadaná. mít tu možnost chodit si kam chci, kdy chci, s kým chci... 

na začátku prosince mi pan T. popřál k svátku a přihodil komentář o tom jaká je škoda, že už nezopakujeme žádnou další firemní párty. neodepsala jsem. nejdřív jsem chtěla napsat obyčejné děkuji a všeobecný povzdech nad nemožností zopakovat si firemní večírek, protože jsem - díky bohu! - dala výpověď a k 31.10. ukončila působení ve firmě. nakonec jsem, ale nechala sms ladem a počkala na den s rozvernější náladou, protože z nějakého důvodu mě pan T. prostě zajímá. dobře se s ním povídá a je roztomilý sledovat jak je někdy nesvůj...

rozhodla jsem se napsat mu na silvestra. jak jinak omluvit téměř měsíc zpožděné poděkování za přání než ho spojit s přáním všeho dobrého do nového roku? myslím si, že ideální příležitost a třeba se i dozvím jak je možný, že si vzpomene na svátek bývalé kolegyně, když jsme se spolu neviděli a nebavili několik měsíců. who knows.

 

.. když jsem dnes ležela ve vaně napadlo mě jak ráda hrozně rychle se mění pohled na jednu a tu samou věc. co je jeden den hrozný, může být další den už ne jen snesitelný, ale dokonce směšný apod. takže jsem se rozhodla, že se vrátím k blogování, protože jsem to dělala i dřív a je to docela fajn terapie. obzvláště teď, kdy už blogy nikdo nečte tudíž je to moje tajný veřejný místo..

moje předsevzetí pro rok 2023? denně psát.. cokoliv, jakkoliv a jsem zvědavá co z toho vyleze.