nový rok, nové já.... 

zatím v každé práci jsem totálně pohořela na svém perfekcionismu, který mi absolutně neumožňuje vedle práce i žít nebo nedej bůh chodit do práce abych mohla žít mimo práci. já jsem totiž vůl, který žije jen proto, aby mohl pracovat. ideálně zadarmo a nad rámec své pracovní doby...

do každé nové práce jsem nastupovala s tím jak si pohlídám pracovní dobu a pokaždé to skončilo stejně. nejdřív jsem nestíhala občas, pak obden... nakonec se konec mojí pracovní doby odvíjel od toho kolik mi toho ještě zbývá a domů jsem si odnášela další a další papíry s tím, že je zpracuju klidně po práci. 

když jsem nastupovala v listopadu do nové práce samozřejmě jsem do toho šla s vizí "pohlídám si hodiny a budu dělat jen v práci" a samozřejmě hned při první příležitosti jsem začala bouchat dvanáctky od pondělí do pátku s tím, že zaplacených mám osm hodin. a omlouvala jsem to argumentem "já jsem pomalá a všechno mi hrozně trvá" nebo "nemůžu odejít, když není hotovo"....

nicméně máme tady nový rok a já se rozhodla to svoje předsevzetí "budu pracovat kolik mám zaplaceno" opravdu realizovat. a musím říct, že je mimořádně osvobozující chodit si do práce tak jak já chci, odcházet jak chci a hlídat si pouze to abych tam netrávila víc času než kolik mi firma platí. zjistila jsem totiž, že když nestihnu nějakou jednu dvě věci dodělat nestane se absolutně nic a je to jen o nastavení mého myšlení. kdo by čekal, že to může být tak jednoduché, že?